Období reálného socialismu považují někteří lidé za největší zlo, které nás postihlo od konce druhé světové války. Měli bychom se však na celou problematiku dívat v komplexním zaměření a vnímat některé body tak, jak na obyvatele tehdejšího Československa zapůsobily. V první řadě musíme zmínit výstavbu panelových sídlišť, kdybychom je dnes neměli, několik milionů lidí by bylo s velkou pravděpodobností bez střechy nad hlavou.
Bydlení v panelovém bytě má své přednosti, ale také nevýhody, skrze panely je slyšet od sousedů kdejaký šramot a značný problém může být pověsit docela malý obrázek na zdi, natož pak něco většího a těžšího. Co je však největším zádrhelem, je vlastní soukromí. Sdílíte s ostatními lidmi stejné podlaží, stejný vchod, stejný výtah, schodiště a další společné prostory. Není nad to mít svůj vlastní zděný dům na klíč.
Kdo se odhodlá postavit dům a dává přednost klasickému zdivu, má k tomu jistě své důvody. V současné době se na mnoha místech propagují zateplené úsporné dřevostavby, ale to, že se jedná o stavbu ze dřeva, je informace, kterou máte uloženu v podvědomí a každý den se s ní probouzíte a usínáte.
Požár – dřevostavby lze proti požáru dobře zabezpečit, ale je to stále jen dřevo. Můžete se snažit každému vymluvit, že vám dřevostavba nevyhoří, ale zdivo je výmluvné samo o sobě, to neshoří, ani kdybyste jej polévali benzínem. Nebezpečí požáru je u zděných domů přece jen menší, a pokud k němu dojde, obvykle shoří jen střešní krovy a hořlavé předměty v interiéru. Je to sice tragédie, ale je zde mnohem větší pravděpodobnost obnovy bydlení, než u dřevostaveb, tam se obvykle musí začít znovu od nuly.
Vichřice – zděné objekty přečkají vichřici mnohem lépe, než dřevostavby, protože jsou těžší, lépe ukotvené a někdy s nimi nepohne ani tornádo. Opět to odnese střecha či pouhá střešní krytina, ale zdivo, pokud je postavené precizně, vám vítr neodnese.