Ten, kdo soukromě podniká, vlastně nedělá nic jiného, než že pracu je e s úmyslem si na sebe vydělat. A jestli je tu nějaká odlišnost od jiných výdělečných činností, pak tato spočívá v tom, že se tu spoléhá takto vydělávající člověk sám na své síly a schopnosti. Podnikatel nemá nikoho, kdo by mu zaručovat úspěchy v jeho práci, kdo by ručil za to, že bude co dělat a že se vydělají aspoň takové peníze, které člověku stačí k normální existenci. Podnikatelé jsou bez výjimky sami svého štěstí strůjci, a pokud se jim nedaří, nikdo jim nepomůže. Snad kromě nějakého finančního ústavu, který by jim mohl teoreticky vypomoci nějakou tou půjčkou, jež ale nemusí být vždy poskytnuta a také nemusí být řešením problémů.
Zkrátka a dobře si podnikatelé zodpovídají za svou práci a existenci. A je hlavně na nich, zda v této uspějí. I když pochopitelně nejen na nich, protože jim mohou pomáhat nebo naopak škodit i vnější, na nich nezávislé vlivy. A když se někdy nepodaří dočasně vydělávat tolik, kolik by bylo třeba? Když už není čím financovat podnikání a z čeho ještě navíc platit povinné odvody a žít? Pak se někdy krachuje. A někdy se berou půjčky, aby se to ještě napravilo a zachránilo.
A jak by měli mnozí soukromí podnikatelé při získávání půjčky postupovat? Hlavně by měli zvážit, co mohou nabídnout za záruky. Protože bez zaručení se půjčky neposkytují nikomu. A pokud snad ano, jde o půjčky hodně pochybné a zpravidla likvidační, které by neprospěly. A když podnikatel dospěje ke zjištění, že nemůže nabídnout ani vysoké příjmy, ani skvělé daňové přiznání, ani čisté registry dlužníků, měla ba být jeho volbou spíš americká hypotéka bez dokládání příjmů, než nějaká bankovní půjčka. Protože u nebankovní hypotéky stačí záruka v podobě zástavy nemovitosti, a to dokáže kdekdo zaručit spíš než to výše zmíněné.
A proto je nebankovní hypotéka tolikrát dobrou volbou.
